ÚvodČlánkyFotogalériaVyhľadávanieSeptember 16 2019 00:54:36  
 Navigácia
Č L Á N K Y-->
- UFO
- UFO na Slovensku
- Vesmír
- Súčasná spoločnosť a história
- Historické civilizácie a kultúry
- Záhadné miesta na Zemi
- Známe osobnosti
- Posmrtný život
- Záhadné bytosti
- Nevysvetliteľné udalosti
- Nezodpovedané otázky
- Otázky a odpovede

--------------------------------------
U Ž I T O Č N É-->
-Hľadaj na stránke
-RSS odber noviniek
-Naše diskusné fórum

--------------------------------------
K O N T A K T Y-->
-Pre majiteľov stránok
-Ochrana osobných údajov
-Podmienky šírenia obsahu
-Spolupracujeme
-Mysteria.sk na facebooku
-UFO kluby na Slovensku

 Reklama
www.fotovelo.sk

Svadobný fotograf pre Košice a Východ

 Hierarchia článkov
Články - úvod » Posmrtný život » Fantómovia Londýnskeho Toweru

  Fantómovia Londýnskeho Toweru
Tento článok je zaradený do kategórie: V
(Pozrite si: podmienky šírenia obsahu)

Dnes známe londýnskou pevnost Tower jako skvělou turistickou atrakci, kde se po trávnících prohánějí černí havrani. Britové lákají návštěvníky nejen na prohlídku starého vězení, ale i na duchy, kteří se čas od času v útrobách Toweru objeví.

A že jich je požehnaně – angličtí panovníci své katy zahálet rozhodně nenechávali. V rukou mistrú popravčích nebo v kobkách končil kdekdo – od bývalých královen až po obyčejné kriminálníky. Stěny Toweru jsou za svou historii, která se píše od roku 1078, svědky pouze 7 poprav – poslední v roce 1601. Ostatní odsouzenci jsou v kobkách vězení maximálně mučeni a pro svou smrt si musí dojet za hradby Toweru. Posledním hříšníkem, který v Toweru čeká na svúj osud, je Hitlerúv zástupce Rudolf Hess. Toho uvězní Britové v okamžiku, kdy na jejich území v roce 1941 přiletí s žádostí o vyjednávávní. V towerské kobce stráví čtyři dny, pak je odvezen na anglický venkov. Jako jeden z mála věznění v Toweru přežívá bez úhony, mnoho jeho předchúdcú ale takové štěstí nemá. A čas od času se duchové popravených údajně vracejí na místo svého skonu a nočním hlídačúm znovu přehrají vlastní popravu.

Řinčení řetězú už není v módě

Na tajemství strašidly prošpikované pevnosti se v roce 2001 snaží přijít dva britští lovci duchú Ross Hemsworth a Andy Matthews. Ve spolupráci s televizní stanicí BBC se vydávají do útrob bývalého vězení s jediným cílem – natočit tolik známé přízraky. Mají všechno: speciální kamery, diktafony i teploměry. Aparaturu instalují na čtyřech místech, kde se záhadné bytosti objevují nejčastěji. „Chceme na to jít vědecky, rozhodně nebudeme sedět někde v koutě se svíčkou a čekat, až přijde nějaký duch.“ Nechává se slyšet těsně před výpravou Matthews. Podle vlastních slov nečekají žádné řinčení řetězú nebo bezhlavé duchy – chtějí natočit nevysvětlitelné úkazy, které se v Toweru tak často objevují. „Zatím se nám podařilo zachytit několik zvláštních obrazcú a světelných koulí. Asi 90% úkazú, které jsme nahráli, dokážeme vysvětlit. Je tady ale ještě 10%, a ty jsou pro nás velkou záhadou.“ Odpovídají badatelé na dotazy novinářú během projektu. Pro oba vědce to ale není rozhodně poslední výprava za přízraky Toweru, ve svém natáčení chtějí pokračovat a pak ukázat světu, že v turistické atrakci opravdu straší.

Místo trúnu našli hrob v Toweru

Asi nejsmutnější příběh towerských fantomú se točí okolo záhadného zmizení dvou mladičkých princú – Eduarda (13) a Richarda (10). Po smrti jejich otce Eduarda IV. si je pod ochranná křídla bere jejich strýc Richard III. Chce nastoupit na královský trún, ale následníky jsou malí chlapci – dá se tedy předpokládat, že alespoò jeden z nich, když už ne oba, Richarda velmi pravděpodobně přežije. Vymyslí tedy geniální plán a horor známý ze strhujícho podání krále dramatu Williama Shakespeara múže začít. Oba prince budoucí Richard III. zavře do Toweru, aby je údajně ochránil. Princové už ale z vězení nikdy nevyjdou. Nikdo neví, co se s nimi stalo. Ale od té doby se prý po chodbách Toweru začnou prohánět dva neposlušní chlapci. Běhají, skáčou, procházejí zdmi a poletují nad zemí. Èasto ale jen tak stojí v bílých šatech a drží se za ruce. Všichni předpokládají, že to jsou nešťastné duše zavražděných princú. Tato teorie se částečně potvrzuje až v roce 1674. Při opravě pevnosti se ve zdi pod schodištěm v Bílé tvrzi najdou kostry dvou dětí – nejspíše zavražděných princú. Příběh šokujícího zločinu zřejmě bude žít věčně a sním i obraz Richarda III., z něhož Shakespeare ve stejnojmenné hře udělá skutečnou stvúru, ačkoli doložená historická fakta tak jednoznačná nejsou. Ale ať už se s oběma bratry stalo cokoli, legenda o jejich strašení nám tajemství jejich osudu připomíná dodnes.

Nevěrná královna straší skoro 400 let

Asi nejzajímavějším strašidlem, které se prohání chodbami londýnského Toweru, je duch Anny Boleyn – manželky slavného anglického krále Jindřicha VIII. Jako jeho druhá žena se nedožije ani Kristových let a už ji žárlivý manžel posílá na popraviště kvúli podezření z cizoložství. Tři roky po svatbě ji obviòuje, že má poměr se svým bratrem Jiřím. Tato teorie se nikdy nepotvrdí, ale dnes už víme, že Anna svého času nevěrná opravdu je – s hudebníkem a tanečníkem Markem Smeatonem, Dvanáct set dnú po sòatku s poživačným Jindřichem VIII., 19.5.1536, je Anna (v té době již několik týdnú vězněná) konečně vyvedena na popraviště. Je v zuboženém stavu, na pokraji psychického zhroucení. Poklekne před špalek. U něhož už stojí kat, přivolaný speciálně kvúli tomu z Francie. Jednou ranou zbaví mladou, asi dvaatřicetiletou Annu života. Přihlížející dav úzkostně vyjekne. Tělo je naloženo na nosítka a pohřbeno přímo ve státním vězení Tower, v kapli sv. Petra.
Tím se múže zdát příběh uzavřený, ale není. Anna Boleyn svět živých pravidelně navštěvuje, straší prý totiž v areálu Toweru už hezkou řádku let. Objevuje se buï v kapli, kde doprovází procesí, nebo se jen tak sama prochází v nejrúznějších částech bývalého vězení. Naposledy jejího ducha vidí zaměstnanci pevnosti v roce 1933, ale asi nejznámější setkání přichází skoro o 70 let dříve. V mrazivou noc roku 1864 je nalezen jeden ze strážcú Toweru v bezvědomí. Okamžitě ho všichni obviòují, že se v práci opil a usnul. Jeho nadřízení ho ženou před vojenský tribunál. Když se ho soudce zeptá, jak to bylo ve skutečnosti, vyděšený strážce vypoví: „Stál jsem na stráži, a najednou z mlhy proti mně vystoupila bílá postava. Hlavu si nesla v podpaží a na krku měla nasazený čepec. Šla opatrně ke mně. Třikrát jsem ji varoval, že vystřelím, ale jako by mě neslyšela. Najednou se objevila přede mnou. Chtěl jsem ji zastrašit bajonetem, ale ten postavou prostoupil, jako by tam vúbec nebyla. Najednou sjel po pušce blesk a víc si nepamatuji.“
Soudce nevěřícně kroutí hlavou – vojáka s takovou fantazií ještě neviděl. Svúj názor ale mění v okamžiku, kdy mu o záhadné bezhlavé postavě vyprávějí i dva další vojáci a jeden dústojník. Záhadná bytost se objeví vždy pod okny, kde Anna Boleyn strávila poslední noc svého života. Žena Jindřicha VIII. na sebe upozoròuje i za branami Toweru. Několik svědkú ji vidělo v jejím rodišti v Blickling Hall v Norfolku. Její duch prý pravidelně v den výročí smrti jede ve smutečním kočáře – koně i kočí jsou bez hlavy.

Sekání hlavy má reprízu každý rok

Vraťme se ale nyní zpátky do Toweru. Píše se rok 1541 a v útrobách státního vězení se schyluje k další popravě. Tentokrát je na zakrváceném špalku Markéta, hraběnka ze Salisbury – poslední členka rodu Plantagenetú. Popravit jí nechává opět Jindřich VIII. za vlastizradu. Údajně se měla podílet na vzpouře v Severním Irsku. To ovšem nebyl jediný Markétin hřích. Už od radostné svatby krále s Annou Boleyn nějak nemúže novomanželce přijít na jméno, a tehdy ještě vřele tokající král ji za to vykazuje ode dvora. Zlepšení ve vzájemných vztazích krále a hraběnky nenastane ani po popravě nešťastné Anny. Markétin syn Jindřich asi totiž poněkud často bere na paškál královu politiku a navíc – Markéta a její potomci jsou až příliš blízce spřízněny s královskou rodinou na to, aby na jejich případné nároky na trún Jindřich VIII. nepohlížel jako na potenciální hrozbu jeho dynastii číslo jedna. Ať tak či onak, ve vězení stráví hraběnka dva roky. Kvúli domnělé vlastizradě je odsouzena k trestu smrti bez řádného soudu. Ve vězení si nejvíce stěžuje na zimu a nekvalitní oblečení. Jejím stížnostem prý stráže vyhovějí a nechají jí ušít speciální vězeòský mundúr. V den popravy ji kat vyzve, aby si klekla. Markéta vykřikuje do davu: „ To dělají zrádcové a to já nejsem.“ Nakonec ale přece jen musí položit hlavu na špalek a kat koná své dílo. Bohužel ale ne moc šikovně. Hlavu skoro sedmdesátileté hraběnky musí sekat natřikrát. Muka o hlavu kratší Markéty ale nejsou u konce. Vždy na výročí svého úmrtí se prý na místě bývalého popraviště zjevuje její duch a strašlivý masakr se odehrává znovu a znovu. Publikum jí tvoří vyděšení strážci – jediné živé bytosti, které lze na tomto místě v noci potkat.

Manželé při sobě stojí i po smrti

I další fantom londýnského Toweru má co dočinění s Jindřichem VIII. Od roku 1554 totiž za zdmi vězení straší jeho praneteř, lady Jane Grey. Tato devítiletá královna, jak jí historie nazývá, usedá na královský trún v roce 1553 na „doporučení“ umírajícího Jindřichova jediného syna, krále Eduarda VI. Prostý lid ale proti této korunovaci protestuje a prosadí si novou královnu, Marii I. Tudorovnu, nejstarší dceru Jindřicha VIII. Jakmile ale začne vášnivá katolička Marie (proslulá přídomkem „krvavá“) nastolovat reformy, možná svého rozhodnutí lituje. V prvním roce své vlády nechává Marie uvěznit sestřenici Jane a jejího manžela Guildforda Dudleyho v Toweru kvúli vlastizradě. Popraveni jsou oba ve stejný den. Když tuto mladičkou a podle mnohých mimořádně inteligentní a vzdělanou ženu vedou na porpaviště, zahlédne ještě v poslední minutě svého již o hlavu kratšího manžela. Jemu je tehdy 18 let, Jane 17. Duchové mladých manželú jsou prý ode dne popravy častými hosty nočního Toweru. Stráže je ale vždy vidí zvlášť, jak každý hledá a zároveò oplakává toho druhého. Duch přezdívaný „šedá dáma“ nebo „bílá Lady“ se v Toweru ukazuje vždy jen 12. února – v den, kdy byla Jane Grey popravena. Královna se naposledy zjeví v roce 1957. „Na hradbách jsme najednou uviděli bílý oblak, který se postupně začal měnit do lidské postavy. Když to všechno skončilo, stála najednou před námi samotná královna Jane Grey,“ popisují setkání s duchem dva strážci.

Duchu kdo jsi?

Ale v Toweru nestraší jen tamní popravení. Občas se tam zjeví také přízrak bývalého vězně nebo zaměstnance. Úplně prvním duchem, který se v londýnském vězení objevuje, je ve 13. století přízrak arcibiskupa Tomáše Becketa. Toho zavraždí dúvěrníci anglického krále Jindřicha II. před oltářem katedrály v Canterbury. Ale co má canterburský arcibiskup společného s londýnským vězením? Ještě než se Becket upíše katolické církvi, dělá v Toweru velitele. A tak čas od času zajde navštívit jako duch své předchozí pracoviště. Klid ale nenacházejí ani duše obyčejných odsouzencú. Od roku 1864 se tady objevuje kromě tradiční bílé paní také tzv. šedá paní, kterou mohou vidět pouze zástupkyně něžného pohlaví. Komu ale duch patří, se dodnes neví . Po chodbách jsou také slyšet kroky tajemného muže v oděvu z 15. století. Klid noci čas od času naruší jekot Guye Fawkese, který byl v pevnosti mučen za to, že chtěl vyhodit do povětří slavný anglický parlament. Když pak opustíte budovy bývalého vězení, múžete na nádvoří potkat například procesí rytířú nebo smuteční prúvod. Než se ale stihnete vzpamatovat, zmizí...

Duchú se báli už v 11. století

Už při stavbě pevnosti Tower, kterou nařídil v roce 1078 anglický vladař Vilém I. Dobyvatel, se prováděla bezpečnostní opatření proti případným návštěvám duchú.
Když se začala stavět Bílá tvrz, která celému Toweru vévodí, praktikoval se údajně podivný exorcismus, který měl chránit místo před přízraky. Pověst říká, že na vybraném místě bylo obětováno zvíře, aby odhánělo zlé duchy. Legendu potvrzuje nález z 19. století , kdy se na Bílé tvrzi provádějí udržovací práce a v jedné z hlavních stěn je objevena zazděná kostra kočky.

Straší i na ïalších hradech

Glamis Castle
- v chodbách tohoto nynějšího skotského sídla rodiny královny matky straší přízrak Jane Douglas, mladé dívky popravené v 16. století. Občas se v místnostech odehrávají tajemné karetní partie hráčú, kteří už jsou 500 let mrtví. A do třetice ječí v hradu duch znetvořeného chlapce, který tu byl za svého života uvězněn.

Hampton Court
- do svého bývalého sídla se poměrně často vrací duch anglického krále Jindřicha VIII. a jeho některých žen: Anny Boleyn, Kateřiny Howard či Jane Seymour. Ale nejen ti straší po chodbách londýnského hradu – objevuje se tady také přízrak Eduarda VI. nebo královny Alžběty I.

Windsor
- po lesích tohoto hradu se prý prohání duch jezdce. Je to mladý lovec jménem Herne, velký oblíbenec u krále Richarda II. Jednou ale upadl v nemilost, a tak raději spáchal sebevraždu. Přízrak naposledy spatřil náhodný kolemjdoucí v roce 1976.

Chillingham
- jakmile padne púlnoc, přeruší klid na chodbách tohoto hradu v severní Anglii křik a sténání tzv. „modrého chlapce“. Přízrak pomalu prochází pokoje a a zastaví se u každé postele. Jeho tělo obtéká modrá mlha. Při jedné přestavbě našli dělníci ve zdi kostru malého chlapce a zbytky modrého oblečení.

Dover
- v královských ložnicích chodí spodní část muže, duch ženy v červeném zase brázdí tamní schodiště a téměř pravidelně jsou tam slyšet prazvláštní zvuky a skřípot dveří.

zdroj: www.fos.tym.cz





 Administrátorska časť
Administrátorske meno

Heslo



Zabudli ste heslo?
Pre získanie nového
Kliknite sem.

 Anketa
Myslíte si, že celý svet je ovládaný bohatými a vplyvnými ľuďmi ?

Áno

Nie


 Meditačné rádio
Spustiť rádio

Converted to v7 by WhoCare
Fenix by: PHP-Fusion Themes3,767,086 návštev
© 2007 - 2016 Mysteria.sk
Powered by PHP-Fusion copyright © 2002 - 2019 by Nick Jones.
Released as free software without warranties under GNU Affero GPL v3.